Výstava: Lístek do Nového světa (20.9 – 12.10. 2018)

Mimořádní představitelé kulturního života, nuceni začátkem 2.sv. války opustit republiku.

V USA pak během doby významně ovlivnili tamní kulturní scénu.

Výstava by měla částečně zdokumentovat neobyčejné příběhy a osudy těchto lidí, představit jejich činnost a tvorbu v USA, zmapovat stopy, které tam po nich stále zůstávají a na které můžeme být hrdí.

Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek odešli z obav před perzekucí druhé světové války do USA.  Zpočátku složité osudy W+V nakonec vyústily ve velký úspěch na Broadwayi. Jeden se vrátil, jeden zůstal. Ježek za oceánem zemřel. S osudy předválečného Osvobozeného divadla byl také spojen novinář, spisovatel, dramatik, malíř a karikuturista Adolf Hoffmeister, který se za svými kolegy dostal do New Yorku přes Paříž a Maroko až v roce 1941- v New Yorku pak vedl vysílání Hlasu Ameriky. Vedle Voskovce uspěl v americkém filmovém průmyslu také Hugo Haas – nejprve jako herec a později také jako významný filmový režisér.

Fotograf a filmař Alexander Hackenschmied, který v USA pracoval pod jménem Axel Hammid zde natočil řadu mimořádných dokumetárních filmů, z nich snímek Žijeme získal Oscara za nejlepší dokumentární film. Fotograf Bedřich Grunzweig byl u zrodu jedné z nejvlivnějších fotografických institucí International Center of Photography a léta pracoval jako pravá ruka Cornela Capy. Animovanému filmu se věnuje téměř celý život Paul Fierlinger, jediný žijící z představovaných osobností – přišel do USA koncem třicátých let s rodiči ještě jako dítě. V jeho filadelfském animačním studiu se zrodilo stovky krátkých filmů pro děti, které běžely na kanále Nikelodeon nebo na PBS v programu Sesame Street – mnohé z nich dostaly řadu ocenění. Několik výrazných osobností se zapsalo do dějin výtvarného života: bratislavský rodák Thomas Messer se stal po skvělé kariéře v různých výtvarných institucích ředitelem Guggenheimova muzea. Vedl muzeum dvacet šest let a významně rošířil jeho svírky a představil během té doby mnoho předních, především evropských výtvarníků.

Ladislav Sutnar, scénograf a designer, přijel do USA instalovat československý pavilon na světové výstavě v newyorském Flashing Medows. Samo o sobě fascinující událost, která stojí za připomenutí. Sutnar zůstal a stal se významným americkým designerem, který je patří k zakladatelům moderní informační grafiky v USA. Architekt Jan Hird Pokorný působil na americké architektonické scéně víc než padesát let a  stál u zrodu newyorské památkové péče. Architekt a inženýr Jaroslav Polívka pracoval s Kamilem Roškotem na stavbě Československého pavilónu v New Yorku a později se stal spolupracovníkem slavného Frank Lloyd Wrighta, připravoval s ním návrhy na Guggenheimovo muzeum a některé vyjímečné další stavby.

Od roku 1943 až do druhé poloviny padesátých let tvořil v New Yorku Bohuslav Martinů, který také učil na nedaleké Princetonské univerzitě.V Americe žil dlouhá léta slavný český pianista Rudolf Firkušný, který se do vlasti vrátil až po pádu železné opony. Studentka Emy Destinové, krásná operní zpěvačka Jarmila Novotná emigrovala do USA v roce 1939, o rok později už debutovala v Metropolitní opeře. Během své zářivé kariéry také hrála v několika filmech. V New Yorku žila a pracovala celá skupina českých novinářů, kteří by byli v protektorátu pronásledováni buď pro politické přesvědčení nebo pro svůj židovský původ – dnes někteří téměř neznámí – například Jan a Zdena Münzerovi z okruhu Čapkových Pátečníků, Stanislav Budín, v New Yorku šéfredaktor Newyorských listů, nebo Karel Scheldon, spolupracovník Hlasu Ameriky. Newyorská skupina také zahrnovala trojici blízkých přátel Jana Masaryka, Marcíu Davenport – rodilou Američanku, spisovatelku, která se nechala inspirovat českou menšinou v Pittsburghu pro svůj slavný román Údolí rozhodnutí, a  lékaře Karla Steinbacha, který byl po desetiletí doyenem všech postupně přicházejících kulturně orientovaných emigrantů. K zajímavým osobnostem českého Nového světa patřil i modní návrhář Oldřich Rosenbaum. Zatímco v Praze před válkou oblékal nejbohatší smetánku, v USA pak pod jménem Oldric Royce tvořil nejelegantnější oděvy pro manželky prezidentů a slavné herečky, mimo jiné i pro Gretu Garbo. Samostatnou mini-expozicí budou dopisy Osvalda Holzera a skupiny jeho židovských přátel, jejichž vzájemná korespondence se dochovala v USA a je dnes významným dokumentem doby.

 

Výstava se uskuteční jak v prostorách Werichovy vily (fotografie Voskovce, Wericha a Ježka z amerického pobytu, dobové newyorské noviny, dopisy skupiny Holznerových přátel), tak v prostranství parku v bezprostředním okolí vily na venkovních výstavních bannerech, kde budou prezentovány jednotlivé osobnosti.